Římskokatolické farnosti Nová Hradečná, Libina a Oskava

MYŠLENKY NA MĚSÍC ČERVENEC

Předchozí Následující

FRANCISCO FERNÁNDER - CARVAJAL

ROZMLUVY S BOHEM
(1. – 7. týden mezidobí)

Vydalo nakladatelství Paulínky 2012


1. Skrze naši práci a plnění povinností nás Ježíš zve k následování a vybízí nás, abychom jej postavili do středu své existence, abychom mu sloužili v díle evangelizace světa.
2. Když dnes budeme v blízkosti svatostánku, nezapomeňme Ježíši povědět o přátelích, které k němu toužíme dovést, aby je uzdravil.
3. Radost je jednou z nejmocnějších zbraní na tomto světě: uklidňuje, odzbrojuje, podmaňuje, přitahuje.
4. Bez modlitby by byl křesťan jako rostlina bez kořenů, která zakrátko uschne bez možnosti vydat plody.
5. Naše přátelství s Kristem by mělo být den ze dne hlubší a upřímnější. Snažme se proto vyhýbat jakémukoliv dobrovolnému hříchu a uchovávat si srdce pro Boha.
6. Kristus nás očekává denně ve svátosti Eucharistie. Když přistoupíme ke svatostánku, nalezneme ho tam. Tato úžasná Ježíšova přítomnost by měla denně obnovovat náš život.
7. Pro křesťana, který žije s Bohem, má být práce modlitbou. Práce život modlitby nejenže neochromuje, ale stává se jejím motorem.
8. Všímejme si Božího Syna při jeho práci a často se ptejme: „ Co by Ježíš udělal na mém místě?“
9. Pokud křesťan skutečně následuje Krista, nemůže být uzavřený sám do sebe, nevšímavý a netečný k tomu, co se děje v jeho okolí.
10. Jednou z hlavních příčin vysoké hodnoty časté svaté zpovědi je skutečnost, že když ji konáme dobře, je zcela vyloučeno, že bychom se dostali do stavu vlažnosti.
11. Zvykni si každou osobu, se kterou jednáš, poroučet pod ochranu jejího anděla strážného, aby se jeho pomocí stala dobrou, věrnou a radostnou. Komunikace pak bude snadnější.
12. Nikdo nedává, co nemá. Abychom mohli předávat nauku Církve, je v první řadě třeba ji v sobě mít.
13. Díky naslouchání Božímu slovu a jeho přijetí člověk dokáže pochopit sám sebe a dát svému životu smysl.
14. Pán z nás chce mít svaté v pravém slova smyslu, uprostřed našich povinností, svaté, kteří se vyznačují svatostí radostnou a přitažlivou, vedoucí druhé k setkání s Kristem.
15. Věrnost Bohu se pěstuje den ode dne, obvykle ve věcech zdánlivě málo významných, v drobných povinnostech každého dne.
16. I my máme jednat jako apoštolové – denně odpovídat na milosti, které dostáváme, být každý den věrný. Tak dojdeme cíle, kde nás očekává Kristus.
17. Čím jsme Bohu blíž, tím větší máme účast na jeho lásce a životě; čím víc porosteme v Božím synovství, tím bude naše radost větší a citelnější.
18. Ve světle Kristova kříže není místo pro strach z bolesti, protože chápeme, že v bolesti se projevuje láska: láska skutečná, naše láska k Bohu a ke všem lidem.
19. Pros Pána, abys byl stále dobrým kořením v životě ostatních.
20. Prosme usilovně Pána, abychom u lidí ve svém okolí vždy viděli především to dobré, dokážeme jim tak odpustit jejich chyby a pomůžeme jim je překonat.
21. Každý věřící, který plní Boží vůli, je bratrem Kristovým, protože se připodobňuje tomu, který vždy konal Otcovu vůli.
22. Toto je klíč ke dveřím do království nebeského: Ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce…ten vejde.
23. Když zjistíme, že Bůh od nás něco žádá, máme to učinit ochotně a s radostí.
24. Bůh zasévá do všech. Každému člověku uděluje pomoc potřebnou k jeho spáse.
25. Tomu, kdo se snaží a je horlivý, bude od Boha dána veškerá pomoc. Avšak tomu, kdo nemá lásku ani horlivost, neudělí Bůh nic.
26. Vnitřní život je určen k růstu, stejně jako láska: Pokud řekneš dost, jsi uvnitř mrtev.
27. Naše slabosti nám pomáhají hledat Boží milosrdenství, být pokorní. Větší pokora je ku prospěchu všem ostatním ctnostem.
28. Kdo nedýchá, zemře udušením. Kdo nepřijímá poslušně milost, kterou Bůh neustále uděluje, zemře udušením duchovním.
29. Pán počítá s neúspěchy, ale také očekává v průběhu našeho života mnoho malých vítězství. Dosáhneme jich pokaždé, když zachováme věrnost vnuknutím a podnětům Ducha Svatého.
30. Přátelství, pokud je opravdové, se upřímným napomenutím prohlubuje a zušlechťuje.
31. Budeš-li muset opravovat chyby, čiň tak s láskou, ve vhodnou chvíli, aniž bys druhého ponížil, a se snahou poučit se a zlepšit v tom, co u druhých opravuješ.

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.


Charita Šternberk:
sternberk.caritas.cz