Římskokatolické farnosti Nová Hradečná, Libina a Oskava

MYŠLENKY NA MĚSÍC ČERVEN

Předchozí Následující

GIUSEPPE FORLAI

VIDĚNO JINAK
– EVANGELNÍ RADY NEJEN PRO ŘEHOLNÍKY

Vydalo nakladatelství Paulínky 2015


1. Křtem dostáváme tu milost, že se stáváme Božími dětmi a začínáme se připodobňovat Kristu.
2. Bůh nám stále projevuje lásku v Kristově vzkříšeném těle, které se rozdává v Eucharistii.
3. Křtem se počíná dvojí proces, který nás doprovází po celý život – každý den umíráme a vstáváme z mrtvých. Každý den umírá starý člověk a vstává z mrtvých a obnovuje se člověk nový.
4. Hřích se vždycky rodí z falešné představy, že Bůh se staví proti nám.
5. Ačkoli jsme smrtelní, většina z nás žije, jako bychom nikdy neměli zemřít, ba dokonce když někdo zemře, jsme pobouřeni, jako by došlo k něčemu nepředpokládanému nebo nepochopitelnému.
6. Hřích není pouze něčím špatným, co člověk dělá, ale též odklonem od reality takové, jak se nám nabízí.
7. Nový člověk, který se každý den znovu rodí a vstává z mrtvých, je člověkem, jenž nepopírá realitu, ale přijímá dar svého každodenního života a klade tento dar před Krista.
8. Každodenně jsme pozváni k tomu, abychom v síle křtu nechávali umírat starého člověka a milovali skutečnost tak, jak ji dovede milovat pouze nový člověk.
9. Být svobodný od očekávání vůči druhým znamená pochopit, že nikde neexistuje ten pravý protějšek, protože tím pravým protějškem pro pokřtěného je pouze Kristus.
10. Vzkříšení Lazara je pro nás ujištěním, že Pán bude vždy přítomen v každé nepředvídané události našeho života a nikdy nás neopustí.
11. Pokřtěný je člověkem osvobozeným od strachu z toho, co by se mu mohlo přihodit. Je osvobozený, jelikož v síle svého přebývání v Kristu ví, že už v něm nežije strach, ale ten, který přemohl všechny úzkosti.
12. Člověk, který je posedlý dokonalostí, odsuzuje druhé a není schopen milosrdenství.
13. Jsem svobodný, jsem-li ochoten odpouštět.
14. Kdo miluje nezištně, nebojí se, že ho druzí opustí.
15. Opravdová chudoba nespočívá v nevlastnění věcí, ale v přijímání toho, že nejsme Bůh. Opravdová chudoba spočívá v první řadě v pokojném přijetí své vlastní stvořenosti.
16. Každý den se ocitáme na své poušti. Žijeme-li v Kristu, může se toto místo znovu stát rájem.
17. Poslušnost vůči Bohu nás nečiní Božími otroky. Bůh nechce být považován za němou modlu. Pouze Bůh nežádá od člověka nic nazpět.
18. Bůh nás obdarovává identitou, když nás oslovuje jménem, svěřuje nám povolání, talenty, charismata a dává nám konkrétní životní úděl, konkrétní osoby, které máme milovat.
19. Poslušnost neslouží k tomu, aby ti, kteří poroučejí, upevňovali svou moc, ale k tomu, aby rostla Boží sláva. A Boží slávou je naše svatost.
20. Kdo mne miluje a doopravdy zná, nezneužívá mé zranitelnosti. Bůh Otec nás vrcholně miluje, neboť na nás nehledí, aby nás špehoval, ale aby nás viděl růst.
21. Boháč nemá naději, neboť je přesvědčen, že je se svými věcmi v bezpečí. Své jediné očekávání vkládá do množení svého majetku.
22. V dnešní době je možná málo naděje proto, že mnozí se honí za tím, co je nadbytečné.
23. Nový člověk je schopen milovat, protože pouze ten, kdo vnímá a přijímá realitu takovou, jaká je, ji může milovat bezpodmínečně.
24. Naše vysněná a namáhavě dosahovaná dokonalost, nepochází-li od Boha, nás může zotročovat tak, že nebudeme schopni vnímat realitu tak, jak ji má vnímat nový člověk.
25. V každé chvíli jsme závislí na Bohu. Bůh bude v každém okamžiku s námi. Když se stáváme „chudými“, vydáváme se všanc Otci, nikoliv chaosu.
26. Každý z nás je hoden života pouze proto, že žije, a proto, že jej stvořil Bůh, nikoliv proto, že vlastní jisté věci, disponuje jistými možnosti a dostává se mu konkrétních uznání, funkcí a titulů.
27. I my můžeme nalézt cestu blaženosti, a to tak, že budeme hledět na Krista a napodobovat ho.
28. Poslušnost a odevzdanost Bohu nelze nikdy oddělit, protože obě jsou dcerami důvěry v Boží milost.
29. Když na základě Kristova daru vstupujeme do prostoru přátelství s ním, jsme tímto přátelstvím poznamenáni a stáváme se podobnými jemu.
30. Každý z nás má své hranice a musí se naučit vážit si jich a nepřekračovat je, protože jsou znamením, které Stvořitel vtiskl našemu životu.

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.


Charita Šternberk:
sternberk.caritas.cz