Římskokatolické farnosti Nová Hradečná, Libina a Oskava
MYŠLENKY NA MĚSÍC ČERVEN
Předchozí Následující
![]() |
GIUSEPPE FORLAIVIDĚNO JINAK
|
![]() |
1. | Křtem dostáváme tu milost, že se stáváme Božími dětmi a začínáme se připodobňovat Kristu. |
2. | Bůh nám stále projevuje lásku v Kristově vzkříšeném těle, které se rozdává v Eucharistii. |
3. | Křtem se počíná dvojí proces, který nás doprovází po celý život – každý den umíráme a vstáváme z mrtvých. Každý den umírá starý člověk a vstává z mrtvých a obnovuje se člověk nový. |
4. | Hřích se vždycky rodí z falešné představy, že Bůh se staví proti nám. |
5. | Ačkoli jsme smrtelní, většina z nás žije, jako bychom nikdy neměli zemřít, ba dokonce když někdo zemře, jsme pobouřeni, jako by došlo k něčemu nepředpokládanému nebo nepochopitelnému. |
6. | Hřích není pouze něčím špatným, co člověk dělá, ale též odklonem od reality takové, jak se nám nabízí. |
7. | Nový člověk, který se každý den znovu rodí a vstává z mrtvých, je člověkem, jenž nepopírá realitu, ale přijímá dar svého každodenního života a klade tento dar před Krista. |
8. | Každodenně jsme pozváni k tomu, abychom v síle křtu nechávali umírat starého člověka a milovali skutečnost tak, jak ji dovede milovat pouze nový člověk. |
9. | Být svobodný od očekávání vůči druhým znamená pochopit, že nikde neexistuje ten pravý protějšek, protože tím pravým protějškem pro pokřtěného je pouze Kristus. |
10. | Vzkříšení Lazara je pro nás ujištěním, že Pán bude vždy přítomen v každé nepředvídané události našeho života a nikdy nás neopustí. |
11. | Pokřtěný je člověkem osvobozeným od strachu z toho, co by se mu mohlo přihodit. Je osvobozený, jelikož v síle svého přebývání v Kristu ví, že už v něm nežije strach, ale ten, který přemohl všechny úzkosti. |
12. | Člověk, který je posedlý dokonalostí, odsuzuje druhé a není schopen milosrdenství. |
13. | Jsem svobodný, jsem-li ochoten odpouštět. |
14. | Kdo miluje nezištně, nebojí se, že ho druzí opustí. |
15. | Opravdová chudoba nespočívá v nevlastnění věcí, ale v přijímání toho, že nejsme Bůh. Opravdová chudoba spočívá v první řadě v pokojném přijetí své vlastní stvořenosti. |
16. | Každý den se ocitáme na své poušti. Žijeme-li v Kristu, může se toto místo znovu stát rájem. |
17. | Poslušnost vůči Bohu nás nečiní Božími otroky. Bůh nechce být považován za němou modlu. Pouze Bůh nežádá od člověka nic nazpět. |
18. | Bůh nás obdarovává identitou, když nás oslovuje jménem, svěřuje nám povolání, talenty, charismata a dává nám konkrétní životní úděl, konkrétní osoby, které máme milovat. |
19. | Poslušnost neslouží k tomu, aby ti, kteří poroučejí, upevňovali svou moc, ale k tomu, aby rostla Boží sláva. A Boží slávou je naše svatost. |
20. | Kdo mne miluje a doopravdy zná, nezneužívá mé zranitelnosti. Bůh Otec nás vrcholně miluje, neboť na nás nehledí, aby nás špehoval, ale aby nás viděl růst. |
21. | Boháč nemá naději, neboť je přesvědčen, že je se svými věcmi v bezpečí. Své jediné očekávání vkládá do množení svého majetku. |
22. | V dnešní době je možná málo naděje proto, že mnozí se honí za tím, co je nadbytečné. |
23. | Nový člověk je schopen milovat, protože pouze ten, kdo vnímá a přijímá realitu takovou, jaká je, ji může milovat bezpodmínečně. |
24. | Naše vysněná a namáhavě dosahovaná dokonalost, nepochází-li od Boha, nás může zotročovat tak, že nebudeme schopni vnímat realitu tak, jak ji má vnímat nový člověk. |
25. | V každé chvíli jsme závislí na Bohu. Bůh bude v každém okamžiku s námi. Když se stáváme „chudými“, vydáváme se všanc Otci, nikoliv chaosu. |
26. | Každý z nás je hoden života pouze proto, že žije, a proto, že jej stvořil Bůh, nikoliv proto, že vlastní jisté věci, disponuje jistými možnosti a dostává se mu konkrétních uznání, funkcí a titulů. |
27. | I my můžeme nalézt cestu blaženosti, a to tak, že budeme hledět na Krista a napodobovat ho. |
28. | Poslušnost a odevzdanost Bohu nelze nikdy oddělit, protože obě jsou dcerami důvěry v Boží milost. |
29. | Když na základě Kristova daru vstupujeme do prostoru přátelství s ním, jsme tímto přátelstvím poznamenáni a stáváme se podobnými jemu. |
30. | Každý z nás má své hranice a musí se naučit vážit si jich a nepřekračovat je, protože jsou znamením, které Stvořitel vtiskl našemu životu. |
Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.