Varhany
K tajemné historii varhan v Nové Hradečné
Současné, zrestaurované varhany farního kostela sv. Vavřince byly postaveny pravděpodobně v polovině 18. stol. brněnským varhanářem; pod tímto pojmem se skrývá řada vynikajících řemeslníků – A. Richter, J. Výmola a rod Sieberů – kteří varhanářské řemeslo povznesli v dané době na světovou úroveň. Z literatury se dočítáme, že byl v Hradečné postaven varhanní nástroj za 600 zl. v roce 1765, nemůžeme však přesně určit, zda-li se jednalo právě o současné varhany; stejně tajemná je i kronikální informace o přestěhování varhan ze Svatého Kopečka u Olomouce. Při náročném restaurování bylo zjištěno, že celý spodní díl varhan, tzv. postament, byl zhotoven dodatečně a nástroj stál původně v zábradlí kůru a byl ovládán ze zadu – nevíme však, zda-li tak tomu bylo v Hradečné nebo jinde, kde původně stál.
Varhany prodělaly řadu oprav a přestaveb: 1808 od I. Welzela, 1842 od A. Hanische, který rozšířil pedál o tři rejstříky a provedl dispoziční úpravy. Ve 20. stol. byl nástroj spíše udržován, a to i dosti amatérským způsobem. Na sklonku tisíciletí již byl takřka nehratelný, proto bylo rozhodnuto za tehdejšího duchovního správce P. V. Mrázka, že bude přistoupeno k náročnému a nákladnému restaurování celých varhan, tj. varhanního stroje i varhanní skříně za více než 2,5mil.Kč. Úkolu se s mimořádným nasazením zhostili pánové restaurátoři D. Michek ze Studének (stroj) a J. Mach z Červeného Kostelce (skříň). Dílo bylo dozorováno ze strany památkového ústavu organologem dr. P. Koukalem a z Arcibiskupství olomouckého organologem J. Gottwaldem. Během čtyř let, kdy proběhla i řada kontrolních dnů, byl postupně stanovován původní obraz varhan – nejen výtvarný ale i zvukový. Všechny mechanické díly i píšťaly byly specifickými postupy restaurovány; řada dílů musela být zhotovena nově jako restaurátorské kopie (části traktury a některé rejstříky).
Dnes, po skončené rekonstrukci, můžeme říci, že varhany farního kostela sv. Vavřince neprošly od svého vzniku tak důkladnou opravou a zároveň se konečně mohly zaskvít ve své původní kráse výtvarné a zvukové. Za to patří ohromný dík všem stranám, které na restaurování participovaly – v čele s P. P. Stuškou, bez jehož nejen materiální pomoci by dílo tak zdárně neproběhlo.
Dispozice
- Manuál, C-c3 s krátkou oktávou, 45 kláves a tónů
- Pedál, C-a, s krátkou oktávou, 18 kláves a 12 tónů
- Ladění: Werckmeister IV při a1=410 Hz
- Počet znějících píšťal: 645 ze dřeva a cínoolověné slitiny
Jan Gottwald, organolog AO