Římskokatolické farnosti Nová Hradečná, Libina a Oskava
MYŠLENKY NA MĚSÍC BŘEZEN
Předchozí Následující
|
AMEDEO CENCINIŽIVOT V USMÍŘENÍPAULÍNKY 2008 |
|
| 1. | Uznat a přijmout fakt, že jsme hříšníky před Bohem, před sebou samými a před druhými lidmi, znamená posun na cestě růstu a zrání. |
| 2. | Odpuštění mohl vymyslet pouze Bůh, který má lidi rád, určitě si je nevymyslelo nějaké ambiciózní já, které hledá jen sebe sama. |
| 3. | Jestliže jsme nezakusili mlčení ze strany Boha, nemůžeme ocenit dar, jímž je jeho slovo, a ještě méně můžeme vytušit jeho bohatství. |
| 4. | Dobrému lotrovi stačilo jen to, že byl ukřižován vedle Ježíše, aby v rychlém zpytování svědomí odhalil své hříchy a objevil Boží lásku. Asi bychom se měli naučit zpytovat svědomí před Ježíšovým křížem. |
| 5. | Trám v našem oku nám brání, abychom si povšimli, že to, proti čemu brojíme u druhých, je zatím naším vlastnictvím a že nevnímáme ani sebe ani toho druhého pravdivě. |
| 6. | Poznání, že jsme hříšníky, je první zkušeností, kterou prožíváme, když se setkáme s Bohem. Právě to je znamením, že jsme se s ním opravdu setkali. |
| 7. | Modlit se znamená uznat vzdálenost, jež nás od Boha odděluje, a přijmout s vděčností to, že nám Otec vychází vstříc i přes naši špatnost a nehodnost. |
| 8. | Jestliže chce člověk růst, musí být neustále v přechodu od starého k novému, od naprogramovaného k tvořivému. Prožívá zdravé napětí, které vede k růstu. |
| 9. | Vědomí hříchu máme pouze tehdy, když stojíme před Bohem a s bolestí shledáme, že jsme ho něčím urazili. |
| 10. | Dobro je to, co odpovídá Božímu plánu, a zlo je to, co mu odporuje. |
| 11. | Člověk poznává tajemství hříchu, jen když se přiblíží k Bohu a objeví svůj hřích jako trhlinu ve vztahu k němu. |
| 12. | V Božím slově objevíme plán, který s námi Otec má, naše povolání, to, čím máme být. |
| 13. | Chceme-li se vyhnout různým formám nepřijímání zla, musíme se naučit ho v sobě poznat a odhalit jeho maskování. |
| 14. | Zpytování svědomí je modlitbou. Jestliže modlit se znamená stát před Bohem v celé pravdě našeho bytí, pak zpytování svědomí znamená setkání s Božím slovem, které nás proniká, zná a vyjeví nám, kým jsme. |
| 15. | Kdo se domnívá, že už všechno nebo téměř všechno o sobě ví, a spokojuje se tedy s povrchním pohledem na svůj život, nejen že nezpytuje své svědomí, ale je domýšlivý a naivní. |
| 16. | Zpytování svědomí znamená stát před Bohem s jistotou, že poctivě nahlédnout do svého nitra a nechat Boha, aby nás spatřil takové, jací jsme, je zdrojem hlubokého pokoje. |
| 17. | Jedině Boží slovo mi může vyjevit, co je dobré a co špatné. |
| 18. | Zpytování svědomí musí být každodenní záležitostí. Jestliže chceme, aby Boží slovo opravdu proniklo našimi myšlenkami a city, musíme každý den provádět toto „cvičení“ (a ne pouze tehdy, když jdeme ke zpovědi). |
| 19. | Je pravděpodobné, že kdybychom si všichni navykli zpytovat se ve vztahu ke společnému zlu, v našich domech by vládl větší pokoj. A pak bychom si asi všimli, že někdo už na svých bedrech naše břemena nese. |
| 20. | Zpytování svědomí je jakási denní pauza, při které si lépe uvědomujeme své jednání a stáváme se svobodnějšími, méně automatickými, více odpovědnými – přestáváme být otroky minulosti. |
| 21. | Každý přicházející den je milostí, kterou nám dává Bůh. |
| 22. | Zpytování svědomí formuje naše svědomí. Formuje ho, aby bylo schopné hluboce si uvědomit hřích a cítit nad ním bolest jako nad urážkou lásky Boží a odmítnutím Božího slova. |
| 23. | Bůh nám odpouští pokaždé, když se k němu obracíme s lítostí, vědomi si svého hříchu, a s důvěrou v jeho milosrdenství. |
| 24. | Otcovo odpuštění nám odhaluje tu nejhlubší pravdu o nás samých, znovu nám dává opravdovou důstojnost, která smete všechny pocity méněcennosti. |
| 25. | Ten, komu je odpuštěno, je hluboce přeměněn silou svátosti, není tentýž člověk jako dřív, i když ještě pociťuje strach, domýšlivost a slabosti jako předtím. |
| 26. | Bůh nás stvořil a spasil svým křížem; a také dnes nás dále tvoří a zachraňuje svým odpuštěním. |
| 27. | Každé opravdové usmíření s Otcem musí projít usmířením s vlastním já. |
| 28. | Autorem vnitřního klidu je Bůh. My o klid můžeme pouze prosit, ale tvůrcem je on. |
| 29. | Kristův kříž očišťuje naše představy o Bohu a ničí naše modly. |
| 30. | Objevit lásku, která přesahuje spravedlnost, znamená objevit nezištný dar, který naplňuje celý náš život. |
| 31. | Život každého člověka je plný milosti Boží. Být svatý znamená žít naplno tuto míru a nepokoušet Boha žádostí, aby nám dal ještě více. |
Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.