Římskokatolické farnosti Nová Hradečná, Libina a Oskava
MYŠLENKY NA MĚSÍC LISTOPAD
Předchozí Následující
![]() |
WILFRID STINISSENI DNES JE DEN BOŽÍKARMELITÁNSKÉ NAKLADATELSTVÍ KOSTELNÍ VYDŘÍ 2004 |
![]() |
1. | Smyslem života je sám Kristus: máme stále hlouběji vrůstat do jeho života, a až nadejde náš čas, odejít k Otci a v Synu vstoupit do života věčného. |
2. | Svým utrpením se smíme podílet na utrpení Kristově: vždyť on je podstoupil z lásky za spásu světa. Od okamžiku, kdy byl přibit na kříž s probodeným tělem i duší, neexistuje žádná bolest beze smyslu. |
3. | Chceme-li najít Boha, musíme jít cestou, kterou nám vyznačil on sám. |
4. | Nevíme-li už, kam směřujeme, vnitřní člověk v nás zestárne a unaví se. Máme-li však cíl pořád před očima, naše srdce si uchová mládí a svěžest. |
5. | Spasitel přichází na svět, aby zhojil naše rány a aby nás vysvobodil z hříchu. Nikdy ho nepoznáme, neodhalíme-li mu své viny. |
6. | Ježíš je Beránek Boží, jenž na sebe vzal naše hříchy, a právě tím, že je vzal, je z nás sňal. Dovolíme-li mu, aby vzal naše viny, nemusíme se s nimi více vláčet. |
7. | Pán si přeje, aby se celý náš život změnil v lásku. Znamená to vyjít ze sebe, což dokážeme pouze za předpokladu, že věříme v Boha a důvěřujeme mu. |
8. | Pán je nekonečně větší než my – převyšuje všecko, co dokážeme pochopit -, avšak nehledejme ho mimo sebe, někde na nebesích. Nalezneme ho v hloubi své duše. |
9. | Naučíme-li se poznávat Boha, naučíme se poznávat i sebe, a najdeme-li jeho, najdeme sebe. |
10. | Lidská opatrnost činí život nudným a jednotvárným. Evangelijní moudrost se svými radikálními požadavky mu dodá zajímavosti a krásy. |
11. | Věřit znamená upustit od sebejistoty a v dobrém i zlém se svěřit Bohu do rukou. Ten bude naší jedinou zárukou. |
12. | Boží povolání se neomezuje na pár velkých událostí našeho života. Každým okamžikem zaznívá jeho hlas: opusť to, co bylo, důvěřuj mi a vstup do nového života, který jsem pro tebe připravil. |
13. | Do všeho, co děláš, jdi celým srdcem. Pracujme pro věčnost a nespokojme se s tím, co pomíjí. |
14. | Každý člověk dostává individuální milost a svou cestu, kterou mu určil Bůh. |
15. | Jestliže nás Bůh povolává, abychom všecko opustili a následovali ho, nebudeme šťastni, dokud to neuděláme. |
16. | Věřit znamená riskovat – skočit do nekonečného prostoru lásky. Poroste-li naše odvaha přijímat riziko, stane se nám Boží láska pevnou skálou. |
17. | Bůh vybavil člověka schopnostmi pro úkol, k němuž ho povolal. |
18. | Uspěchaný člověk nikdy neposkytne svým činům čas dozrát. Tím, kým máme být, se můžeme stát pouze za předpokladu, že zachováme tempo, které nám určil Bůh. |
19. | Existuje svatost přítomného okamžiku, dostupná právě teď. Ta předpokládá, že odevzdáme Bohu právě teď to, co máme. Možná je to málo, téměř nic, jenže ono „téměř nic“ ho nesmírně potěší. |
20. | Toužíme-li žít v lásce, nemůžeme začít milovat celé lidstvo. Začněme svým bližním. Láska začíná jedním konkrétním „ty“. |
21. | Pšeničné zrno nepadá do země a neumírá pro své osobní štěstí – umírá proto, aby vydalo úrodu a stalo se potravou pro druhé. |
22. | Svobodný je jen ten, kdo si uvědomuje, že nežije sám pro sebe; jen ten je schopen milovat a být milován. |
23. | Modlitba je cestou od hříchu a vzpoury. Díky ní se dokážeme stále dokonaleji odevzdávat Pánu. |
24. | Člověk je Božím spolupracovníkem. V tom spočívá jeho důstojnost a zároveň jeho nesmírná odpovědnost. |
25. | Bez utrpení a bolesti bychom se nikdy nenaučili chápat, kdo je Bůh. |
26. | Eucharistie je nejlepší školou, jak se naučit být k dispozici pro druhé. |
27. | Kdybychom častěji hleděli na kříž, upustili bychom od jakéhokoli pomyšlení na to, abychom Boha obviňovali, že se o nás nestará. Nikdy bychom nemohli tvrdit, že nás opustil. |
28. | Začínáme-li třídit události a dělit je na ty, za něž můžeme poděkovat, a na ty druhé, které odmítáme, bereme život do vlastních rukou. Nedovolujeme Bohu, aby se o všecko postaral. |
29. | Mezi nejtěžší práce na tomto světě patří umění naslouchat. Kdo se tomuto umění naučil, našel nevyčerpatelný zdroj štěstí. |
30. | Modlitba a život patří k sobě. Neodpovídá-li náš život modlitbě, pak se nemodlíme správně a nelze očekávat, že se dočkáme odezvy. |
Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.