Římskokatolické farnosti Nová Hradečná, Libina a Oskava
MYŠLENKY NA MĚSÍC ÚNOR
Předchozí Následující
![]() |
PETR VRBACKÝCESTOU MILOSRDENSTVÍVydalo nakladatelství Apostolicum 2017 |
![]() |
1. | Budou-li za nás hovořit spíše činy než slova, evangelium bude mnohem více přijímáno jako skutečné Boží slovo. |
2. | Minulost nás má poučit a budoucnost motivovat. Ale zúročit obojí je možné jen naplněním přítomného okamžiku dobrem, láskou a milosrdenstvím. |
3. | Trpělivost je jedna z nejobdivuhodnějších forem statečnosti. Jsou totiž věci, s nimiž anebo za něž lze bojovat. A i když není každý boj vítězný, přece může přinést úlevu alespoň tím, že člověk něco zkusí. |
4. | Ježíšovo lidství je cestou, jak s námi Bůh může sdílet ovoce zmrtvýchvstání. Nemělo by být i cestou, jak my s ním budeme sdílet bolest kříže? |
5. | Svědomí je spolupracovník, nikoliv konkurent či záškodník. |
6. | Má-li do našeho nitra vstoupit s užitkem Boží slovo, je zapotřebí, aby se nitro nejprve očistilo tichem. |
7. | Tak jako Maria přijala v andělově poselství svůj životní dar, štěstí i kříž, tak také věrná duše přijímá skrze slovo od Boha vyvolení, poslání i zodpovědnost. |
8. | Mějme před očima vždy perspektivu věčnosti a žádná lidská bída nebude beznadějná. |
9. | Jediný, koho se máme s důvěrou ptát, jaký jsem, je Ježíš. On zná nejen náš stav nyní, ale i naši žádoucí podobu na konci našeho životního putování. On je pravda. |
10. | Prožít plnost Ježíšovy přítomnosti v našem srdci v okamžiku jeho přijetí v Eucharistii je zážitek, po něm se už nelze vrátit do stejného života. |
11. | Žijeme s Bohem proto, abychom také jiným nabízeli dary spásy. Ovšem nejdříve musí být naše nitro duchovně zralé a naše víra se musí osvědčit hloubkou a stálostí. |
12. | Někdy víc pomůže očekávat dotek Ducha Svatého než zběsile pobíhat a organizovat. |
13. | Marii život ve skrytosti je pro nás velikou inspirací. Nejde o to stále něco budovat či vytvářet. Jde o to být – být někým a být s někým. |
14. | Mlčení je v duchovním boji mečem; upovídaná duše svatosti nikdy nedosáhne. |
15. | Naši bližní mají také právo zahlédnout Ježíše. Kde? V naší radosti z víry, v tom, že my sami jsme s Bohem šťastní. |
16. | Boží milosrdenství může přesvědčivě zpřítomnit jen ten, kdo s ním má vlastní, třeba i dramatickou a bolavou zkušenost. Ale musí mít odvahu tuto zkušenost otevřít ostatním lidem. |
17. | Nejhlubší modlitba křížové cesty se neděje tenkrát, když v kostele nebo při nějaké pobožnosti rozjímáme nad jednotlivými zastaveními, nýbrž tehdy, když těmito zastaveními procházíme sami v bolestech každodenního života. |
18. | Maria je veliká tím, že řekla Bohu celým svým životem ano. Naše ano je o to snazší, že máme před očima i její příklad. |
19. | Kdo chce vystoupat do výšin, musí být ochoten odhodit i tu sebemenší zátěž. |
20. | Následovat Krista znamená žít s Kristem a v Kristu, být jím proměněn a pozdvižen. Samozřejmě i s výstupem na Kalvárii. |
21. | Do služby Božímu království nemáme vstupovat s vypočítavostí, co velkého nám osobně tato služba přinese. Její radostí je přece to, že sloužím, že smím být u toho, že i mýma rukama Bůh koná své veliké divy milosrdenství. |
22. | Jak často jsme přitahováni touhou vstoupit alespoň na chvíli na místo našeho slavení Eucharistie, tedy do kostela nebo do kaple, i když nás tam zrovna nevolá splnění nedělní povinnosti? |
23. | Ať už jde o strach či jenom pohodlí, nelze se považovat za Ježíšova učedníka dříve, než se odvážíme odrazit od břehu a nastavit plachty inspirujícímu vanutí Ducha Svatého. |
24. | Mojžíšova tvář zářila zážitkem Boží přítomnosti. Co prozařuje náš obličej? |
25. | Je dobré naslouchat Ježíšovu slovu a přitom pozorně hledět do jeho očí. Jen tak je možno spatřit vlastní viny, nalézt cestu k jejich překonání a nemít přitom v srdci strach. |
26. | Víra nespadne člověku do klína z nebe, je třeba o ni bojovat. Mimo jiné zřejmě i vytrvalým snášením křížů a neochvějnou důvěrou v Boží lásku. |
27. | Milosrdenství není myslitelné bez spravedlnosti, odpuštění nemůže přijít bez pokání a hřích nelze přemoci bez Krista. |
28. | Teprve, když svůj hřích vyslovíme nahlas před knězem, až v tu chvíli jsme jej sami sobě definitivně přiznali. Tak i přímostí a pravdivostí našich vyjádření k Bohu teprve začíná skutečná modlitba. |
Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.