Římskokatolické farnosti Nová Hradečná, Libina a Oskava
MYŠLENKY NA MĚSÍC ČERVEN
Předchozí Následující
![]() |
365 DNÍ S PAPEŽEM FRANTIŠKEMPROMLUVY OD SVATÉ MARTYKarmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2015 |
![]() |
1. | Je absurdní oddělovat lásku ke Kristu od církve. Poselství evangelia dostáváme v církvi a svoji svatost vytváříme v církvi, naše cesta je v církvi. |
2. | Duch svatý je darem, který nám přináší pokoj, učí nás lásce a naplňuje radostí. |
3. | Abys odpustil, rozjímej trpícího Ježíše. Abys nechoval zášť vůči bližnímu, rozjímej trpícího Ježíše. Skryj svůj život s Kristem v Bohu. |
4. | Křesťanská svoboda a křesťanská poslušnost jsou poddajností Božímu slovu. Znamená to mít odvahu rozlišovat, co činí Duch svatý v mém srdci, co chce Duch svatý v mém srdci, kam mě vede Duch svatý v mém srdci. |
5. | K vedení dialogu je třeba mírnosti, ne křiku. Musíme tak jednat, protože jen tak se pěstuje pokoj: v pokoře, poníženosti, ve snaze vidět v druhém vždy Boží obraz. |
6. | Poselství evangelia dostáváme jako dar a máme jej předávat jako dar, a nikoliv jako nějakou svou věc. Je to obdržený dar, který dáváme. |
7. | Kdy došlo naposledy k mému setkání s Ježíšem Kristem, které mne naplnilo radostí? Vraťme se k tomu setkání. A setkejme se znovu s Pánem a jděme touto krásnou cestou, na níž má on růst a my se umenšovat. |
8. | Nemodlit se znamená zavírat dveře Pánu, aby nemohl nic dělat. Avšak modlitba tváří v tvář problému otevírá dveře Pánu, aby vstoupil, aby věci napravil, protože on to umí zařídit a znovu uspořádat. |
9. | Pokud tě myšlenka či touha vede cestou pokory, ponížení, služby druhým, je Ježíšova. Ale vede-li tě na cestu soběstačnosti, marnivosti a pýchy, Ježíšova není. |
10. | Prosme Ducha svatého o milost, abychom byli apoštolsky horliví. A budeme-li přitom druhé znepokojovat, ať je veleben Pán. |
11. | Postoj člověka, který chce naslouchat Božímu slovu, je dvojí: za prvé pokora, za druhé modlitba. Pouze s pokorou a v modlitbě můžeme pokračovat v poslušnosti Božímu slovu a jeho naslouchání. |
12. | Bůh nás očekává. Bůh čeká a také odpouští. Je Bohem milosrdenství, neomrzí jej odpouštět. |
13. | Modlitba nám mění srdce. Dává nám lépe pochopit, jaký je náš Bůh. |
14. | Nelze evangelizovat bez dialogu. Je třeba ztrácet čas s druhým člověkem, poněvadž Bůh chce, abys mu hlásal evangelium a předal mu tu nejdůležitější zprávu, zprávu o Ježíši. |
15. | K poznání Ježíše je nutné otevřít trojí bránu. První brána: modlit se k Ježíši. Druhá brána: oslavovat Ježíše. Třetí brána: napodobovat Ježíše. Vzít si evangelium a následovat jej. |
16. | Když je v našem srdci Duch svatý, nikdo nám nemůže vzít náš pokoj. |
17. | Vztah lásky mezi Synem a Otcem je vztahem lásky mezi ním a námi. A po nás žádá, abychom zůstávali v této lásce, která přichází od Otce. |
18. | Křesťan bez radosti buď není křesťan, nebo je nemocný. |
19. | Je-li tvůj poklad v bohatství, samolibosti, moci a pýše, bude tvé srdce uvězněno tam. Ježíš chce, abychom měli srdce svobodné. To je poselství dneška. |
20. | Ježíšův pohled tě vždycky pozvedne. Je to pohled, který tě nikdy neopustí, nikdy tě nesrazí, nikdy tě nepokoří. Pohled, který dává růst a pobízí k tomu, abys šel kupředu. |
21. | Necháme si psát svůj život Bohem, anebo si jej chceme psát sami? Jsi schopen nacházet Boží slovo v každodenních událostech, anebo se řídíš vlastními idejemi? |
22. | Obtížnější než milovat Boha je dovolit, aby on miloval mě. Oplácet tolik lásky znamená otevřít své srdce a nechat se milovat. |
23. | Křesťan je ten, kdo vnímá, že na něm spočívá Pánův něžný pohled, že je Pánem milován. Křesťan cítí, že jeho život byl zachráněn Kristovou krví. |
24. | Křesťan je pozván na slavnost, k radosti, že je spasen, vykoupen, k radosti z účasti na životě s Ježíšem. |
25. | Prosme dnes o milost Ducha svatého, který se vyhýbá jakémukoliv klamu, prosme o milost přiznat, že jsme hříšníky. |
26. | Modlitba pokorného člověka je Boží slabostí. Buďte jako ona vdova: modlete se, proste, klepejte na Boží srdce každý den. |
27. | Pán, který nemůže zapřít sám sebe, vždycky zůstává věrný. On nás stále čeká, má nás rád a odpouští nám, když litujeme. |
28. | Čas není náš, čas je Boží. Okamžik je v našich rukou a my se svobodně rozhodujeme, jak jej uchopíme. |
29. | Pán jako osoba hledí na mne jako na osobu. Nechat se potkat Pánem znamená dovolit Pánu, aby mě měl rád. |
30. | Když nějaký křesťan zapomíná na naději nebo ještě hůře, když ji ztratí, chybí jeho životu smysl. |
Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.