Římskokatolické farnosti Nová Hradečná, Libina a Oskava

MYŠLENKY NA MĚSÍC LEDEN

Předchozí

JOSEPH RATZINGER

BŮH A SVĚT

BARRISTER & PRINCIPAL, O.S.


1. Bůh tu není jako četník nebo soudce, aby nám dával tresty nebo pokuty. Ale v zrcadle víry a úkolu, které mám, musím každý den přemýšlet o tom, co je v pořádku a kdy něco nehrálo.
2. Boží řeč je tichá. Ale dává nám mnohé pokyny. Právě zpětně lze poznat, že Bůh námi pohnul skrze přátele, knihu nebo i prostřednictvím domnělého neúspěchu, či dokonce nehody.
3. V noci, když člověk nemůže najít klid, bych doporučil růženec. Když se člověk znovu a znovu přidržuje jeho slov, zbavuje se postupně myšlenek, které ho souží.
4. Problémy nás mají vychovávat, abychom je uměli zpracovávat. Zatvrdit se, stát se nepřístupným, by znamenalo ztrácet lidskost a schopnost cítit – i vůči ostatním.
5. Podíváme-li se na Krista, on je ten, který soucítí, a tím je pro nás vzácný. Soucítění, zranitelnost, patří ke křesťanovi. Člověk se učí přijímat rány, žít i se zraněními a nacházet v tom nakonec hlubší uzdravování.
6. Víru nemáme nikdy hotovou. Víru je třeba žít znovu a znovu v utrpení, stejně jako ve velkých radostech, které nám Bůh dává. Nikdy to není něco, co si mohu uložit jako minci.
7. Bůh mě miloval nejprve, dříve, než jsem dokázal milovat já. Jen proto, že mě už znal a miloval, jsem vůbec byl stvořen.
8. Co je důležité pro každého člověka, co jeho životu teprve dodává význam, je vědomí, že je milován.
9. Víra je cesta. Dokud žijeme, jsme na cestě, a ta je také opětovně ohrožována a pokoušena.
10. Kristus neřekl: já jsem zvyk, nýbrž pravda. Kristus nestvrzuje zvyk, naopak vede nás pryč od navyklého. Chce, abychom vyrazili na cestu, vyzývá nás k hledání toho, co je pravé.
11. Církev může udávat velké, základní obrysy lidského života, říkat, kam určitě nesmím jít, nechci-li padnout. Zůstává úkolem jednotlivce, aby rozpoznal a vyčerpal různorodé možnosti své cesty.
12. Akt víry neznamená namlouvat si nějakou ideu nebo připisovat víře moc. Akt víry spočívá v důvěře, že Bůh je tady, že se mu mohu vydat do rukou. A pak ustoupí i hora.
13. Musím začít tím, že se neohlížím na sebe, nýbrž se ptám, co chce Bůh. Musím začít tím, že se učím lásce.
14. Milosrdný Bůh z nás nesnímá odpovědnost, nýbrž nás odpovědnosti učí. Vede nás k tomu, abychom z toho, co je nám dáno, žili odpovědně a abychom jednoho dne před ním mohli obstát.
15. Bůh nám dává, co je pro nás nejlepší – i když mi to předem nedokážeme rozeznat. Za nejlepší pro sebe často považujeme pravý opak toho, co od Boha dostáváme.
16. Jestliže hledám rychlé štěstí, pak moje víra nebude mít na růžích ustláno. Jeden z důvodů dnešní krize víry je asi právě ten, že požitek a štěstí si chceme odnášet hned, že nechceme riskovat dobrodružství, které trvá celý život.
17. Boží vůle není vůči mně vnější, cizí, je naopak mým základem. A v experimentu života lze opravdu rozpoznávat jak žít správně. Život se pak nestává pohodlným, ale správným.
18. Svědomí a jeho funkce je samozřejmě něčím živým. Může v člověku vadnout nebo zrát.

Myšlenky byly sestaveny v Pastoračním domě Velehrad v Itálii ve spolupráci s Arcibiskupským gymnáziem v Kroměříži.


Charita Šternberk:
sternberk.caritas.cz